Březen 2016

I want to die so badly

28. března 2016 v 3:48 | Tess |  diary.
Nemám na to.. na život.. Oslavila jsem své 17.narozeniny. Nevím proč jsem si myslela, že se snad něco změní.. Oslava se trochu zvrtla.. protože se nakonec neslavili moje narozeniny, ale pravděpodobně novej pár v naší partě.. a zatímco jsme se rozdělili na dvojice s ostatní si dost užívali, já se tulila ke klukovi, kterého bych mohla milovat a poslouchala jsem důvody, proč bychom nemohli být spolu. Nějakým podivným způsobem mě to bolelo.. Neříkám, že bych s ním chtěla hned být.. ale jsem z toho všeho zmatená. Sleduju ostatní mé kamarády, jak se zamilovávají a jsou milováni. A já.. já proplouvám životem sama a s bolestí a strašně moc si přeju umřít. Milovat.. co je to? Nikdo mě to nikdy nenaučil. Jaký pocit je to být milován? Člověk by řekl, že to v 17 budu už vědět.. a pro mě je to španělská vesnice. Cítím se tak prázdně.. Potřebuju pomoc.. A nebo se zabít.

Jak by jsi popsala sama sebe?

13. března 2016 v 22:20 | Tess |  diary.
quote, grunge, and die image
Tato otázka mi byla před pár minutami položena. Přemýšlela jsem proč a nevěděla jsem co odpovědět. Kamarádka, co se mě na to zeptala, mi dala příklad na sobě. Řekla o sobě že je to krásná, insteligentní brunetka se smyslem pro humor a tak. Měla pravdu, taková opravdu je. Jediné, co na mě z toho sedělo je, že jsemm taky brunetka. Jak bych se popsala? Jako rozhodně ne krásná, tlustá bruneta. Jsem líná. Jsem pesimistka. Chci brzo umřít... tak bych popsala já sebe. Protože taková jsem. Narozdíl od ostatních mých kamarádů. Ti jsou opravdu všichni velmi inteligentní. A krásní. A mají smysl pro humor. A jsou skvělí. A nechápu je. Nechápu, jak se můžou kamarádit s někým jako jsem já. Jiný kamarád se mě nedavno ptal, co vidím jako svůj smysl života. A jediná odpověď, co me napadla, byla zemřít. Tohle všechno skončilo jednoduše. Složila jsem se. zase. Tentokrát ve vaněě. Nemohla jsem přestat brečet. Já vážně nevím, co se se mnou zase děje. Naučila jsem se to přeci všechno zvládat. Proč to teď znovu nedokážu. Proč se to zase všechno znovu vrací. Možná, že už to teď konecčně bude naposledy. Že mě to úplně zlomí.. a bude konečná.

Don't you dare tell me that shits

10. března 2016 v 21:52 | Tess |  diary.
Momentálně bych nejradši byla zalezlá v posteli a spala. Pořád jenom spala. Celej týden se tak nějak topím v obláčcích depresí a i když sem začátkem týdne, měla trochu potíže s dýchám, stejně jsem celej tejden akorát prokouřila, probrečela a dozvěděla jsem se věci, které mě docela zabolely.. Ze společnosti lidí se mi chce řvát. Chci se někam zavřít a být sama. všichni mě akorát rozčilují. Vadí mi, jak jsou všichni strašně chytří a povznesení nade mě. Dívají se na mě ze shora, jakobych byla nicka. Já jsem. Ale pořád se na mě nemusí tak divat. Chtěla bych přestat kouřit. Ale i přesto mě ty cigarety k sobě jaksi táhnou. Jsou loajální. Nenechají mě ve štychu. víte jak to myslím. Prostě.. je to jistota. A i těch nejmenších jistot se momentálně chytám jak tounoucí stébla trávy. Přála bych si, abych se před těma 4 rokama zabila. Byl by klid. Já bych měla klid. Všichni by měli klid. I ta velká bolest ve mě by měla klid. Všem prospěšné. Takhle to všechno jenom zhoršuju zas.