Don't you dare tell me that shits

10. března 2016 v 21:52 | Tess |  diary.
Momentálně bych nejradši byla zalezlá v posteli a spala. Pořád jenom spala. Celej týden se tak nějak topím v obláčcích depresí a i když sem začátkem týdne, měla trochu potíže s dýchám, stejně jsem celej tejden akorát prokouřila, probrečela a dozvěděla jsem se věci, které mě docela zabolely.. Ze společnosti lidí se mi chce řvát. Chci se někam zavřít a být sama. všichni mě akorát rozčilují. Vadí mi, jak jsou všichni strašně chytří a povznesení nade mě. Dívají se na mě ze shora, jakobych byla nicka. Já jsem. Ale pořád se na mě nemusí tak divat. Chtěla bych přestat kouřit. Ale i přesto mě ty cigarety k sobě jaksi táhnou. Jsou loajální. Nenechají mě ve štychu. víte jak to myslím. Prostě.. je to jistota. A i těch nejmenších jistot se momentálně chytám jak tounoucí stébla trávy. Přála bych si, abych se před těma 4 rokama zabila. Byl by klid. Já bych měla klid. Všichni by měli klid. I ta velká bolest ve mě by měla klid. Všem prospěšné. Takhle to všechno jenom zhoršuju zas.
 


Komentáře

1 Černý Anděl Černý Anděl | Web | 13. března 2016 v 7:38 | Reagovat

Kolikrát jsem si tohle říkala i já. Nakonec jsem se postavila na nohy, s úsměvem a pozabíjela všechno zlé..neříkám, že netrpím depresemi - trpím, ale ovládám se. Člověk nesmí sám nad sebou fňukat, ale vzchopit se, jinak to nezvládne. Myslet na předčasnou smrt, je hloupost. Doufám, že ti bude líp! Usměj se! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama