co je to láska?

14. července 2016 v 0:38 | Tess |  diary.

Právě jsem dokoukala 10. sérii přátel a jediný, na co dokážu myslet je to, že tohle pravděpodobně nikdy nezažiju. A je mi z toho hrozně smutno. Chtěla bych mít ve svém životě partu přátel, kteří si budou takhle blízcí. Za chvíli mi bude 18. Spousta lidí v tomhle věku toho má již spoustu za sebou. Vždytˇjá bych taky měla. Akor když neplánuji žít více jak dalších 10 let. A stejně je půl jedný ráno a já se slzami v očích, jako hromádka neštěstí ležím zachumlaná v posteli a přemýšlím, co mám dělat se svým životem. S L. se známe již od první třídy. Ještě na začátku roku bych nikdy neřekla, že budu jednou přemýšlet o tom, jestli bychom se my dva neměli dát dohromady. Poslední dny spolu trávím spoustu času a možná se nám to sem tam vymyká kontrole. Nebo možná jenom mě, protože přemýslím nad některýma věcma jinak než kamarádsky. Vnímám je jinak a nevím co dělat. Protože nevím, jak je myslí on. A nechci se ho ptát a nebo být ta, co dělá první krok. Na tohle jsem až moc posraná. A určitě se na to necítím, protože tohle by byl můj první vztah.. v skoro 18 letech, proboha. Vždycky jsem měla za to, že jsme jen kamaráádi. Velmi dobří kamarádi. A je asi špatně, že chci, aby z toho bylo něco víc, protože když to nevýjde, posere se tím tolik věcí. Jsem srágorka, takže jestli L. neudělá první krok, je to jasný. Radši všechny pocity okolo něj udusím v sobě, než abych s tim vyšla na povrch jako první. Možná se zas jen něco zrodilo v mé hlavě a přikládám tomu až moc vělkou důraz. Třeba se ani nic neděje. Nevim. Vůběc nevim. Můžu ho opravdu jednou milovat?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama