Srpen 2016

Místo svatebního oznámení obdržíte mé parte.

22. srpna 2016 v 16:30 | Tess |  diary.
heartbreakhur: “:) ”
Místo toho, aby toho bylo čím dál míň je toho zase akorát čím dál tím víc. A momentálně je to jiný jak před 5 lety. Tehdy jsem měla ještě jakousi naději, že z toho všeho vyrostu a bude dobře. Jenže teď už ta šance není. Nebo možná je. Ale mizivá. Mám dospělost na krku a připadám si jako chodící mrtvola. Když se bavím se staršími a bavíme se o jejich mládí, vždycky příjde takový to 'Já v tvých letech.' Já v tvých letech jsem zlomil spoustu dívčích srdcí. Já v tvých letech sem nevěděla, kterého chlapce odmítnout dřív. And here i am. Já v mých letech. V životě jsem nikomu nezlomila srdce. Nikdy jsem nemusela nikoho odmítnout. Jsem jak vycvičenej pejsek, kterýho si kamarádi zavolaj když potřebujou. Hlavně to jejich jájájájá sem nejdůležitější, ty se z toho nějak vyhrabeš a vlastně mě nezajímáš. Blabla. Jsem prázdná a mrtvá uvnitř. Možná se jen potřebuju zase opít na nějaké párty a vyjet po random týpkovi, abych v sobě na chvíli probudila pocit života. Do doby než vystřízlivým, pár týdnů toho budu litovat a pak se ve mě opět usídlí prázdnota. Nekonečnej kolotoč. Nesnáším kolotoče. Ale přece jen je na tomhle kole něco trochu jinýho. Mám strašnou potřebu tu prázdnotu něčím zaplnit. Kdysi sem doufala, že to zaplní láska. HAHAHA LÁSKA, JO? Teď už mi došlo, že něco takovýho pro mě na tomhle světě není. A tak se celý večery opíjím, balím si cigarety a houpu se na houpačkách a pozoruju slavící svatebčany, co vychází z nedaleký kavárny se projít do parku, zakouřit si. Nebo mají taky dost toho veselí, který se jich koneckonců moc netýká. V tom parku sem seděla s takzvanými kamarády a přemýšleli jsme o tom, komu půjdeme na svatbu jako prvnímu. Představila jsem si, jak rozesílám svoje svatební oznámení a přišlo mi to strašně k smíchu. Nic takového se nestane. Protože jednoho dne, všichni tihle lidi místo mého svatebního oznámení obdrží mé parte. S bolestí v srdcích vám oznamujeme..