Místo svatebního oznámení obdržíte mé parte.

22. srpna 2016 v 16:30 | Tess |  diary.
heartbreakhur: “:) ”
Místo toho, aby toho bylo čím dál míň je toho zase akorát čím dál tím víc. A momentálně je to jiný jak před 5 lety. Tehdy jsem měla ještě jakousi naději, že z toho všeho vyrostu a bude dobře. Jenže teď už ta šance není. Nebo možná je. Ale mizivá. Mám dospělost na krku a připadám si jako chodící mrtvola. Když se bavím se staršími a bavíme se o jejich mládí, vždycky příjde takový to 'Já v tvých letech.' Já v tvých letech jsem zlomil spoustu dívčích srdcí. Já v tvých letech sem nevěděla, kterého chlapce odmítnout dřív. And here i am. Já v mých letech. V životě jsem nikomu nezlomila srdce. Nikdy jsem nemusela nikoho odmítnout. Jsem jak vycvičenej pejsek, kterýho si kamarádi zavolaj když potřebujou. Hlavně to jejich jájájájá sem nejdůležitější, ty se z toho nějak vyhrabeš a vlastně mě nezajímáš. Blabla. Jsem prázdná a mrtvá uvnitř. Možná se jen potřebuju zase opít na nějaké párty a vyjet po random týpkovi, abych v sobě na chvíli probudila pocit života. Do doby než vystřízlivým, pár týdnů toho budu litovat a pak se ve mě opět usídlí prázdnota. Nekonečnej kolotoč. Nesnáším kolotoče. Ale přece jen je na tomhle kole něco trochu jinýho. Mám strašnou potřebu tu prázdnotu něčím zaplnit. Kdysi sem doufala, že to zaplní láska. HAHAHA LÁSKA, JO? Teď už mi došlo, že něco takovýho pro mě na tomhle světě není. A tak se celý večery opíjím, balím si cigarety a houpu se na houpačkách a pozoruju slavící svatebčany, co vychází z nedaleký kavárny se projít do parku, zakouřit si. Nebo mají taky dost toho veselí, který se jich koneckonců moc netýká. V tom parku sem seděla s takzvanými kamarády a přemýšleli jsme o tom, komu půjdeme na svatbu jako prvnímu. Představila jsem si, jak rozesílám svoje svatební oznámení a přišlo mi to strašně k smíchu. Nic takového se nestane. Protože jednoho dne, všichni tihle lidi místo mého svatebního oznámení obdrží mé parte. S bolestí v srdcích vám oznamujeme..
 


Komentáře

1 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 2. září 2016 v 22:17 | Reagovat

Já potřebuju k dobití baterek tyhle články.
A nevysvětlím proč. Netuším.
Chápu tě!

2 bezkrve bezkrve | Web | 5. září 2016 v 21:07 | Reagovat

v poslední době pochybuju, že je někdo z mých vrstevníků vůbec šťastný. alkohol - mělké sexuální známosti - spánek; čím vším zvládneme utišit svá unáhlená, bolavá srdce?

(a musím ocenit poslední větu tvého článku. nádherné zakončení!)

3 smutný klavírista smutný klavírista | Web | 19. září 2016 v 12:11 | Reagovat

po přečtení tvého článku jsem nabyla ještě většího dojmu, že je život jako hra na slepou bábu. konkrétně život dospívajících; ale kdo ví, třeba se tak cítí všichni, bez ohledu na věk a bez ohledu na to, jestli si to uvědomují.

"...a pak se ve mně opět usídlí prázdnota." tak moc ti v tomhle rozumím. mívám čím dál větší pocit, že nemáme šanci vyváznout, uniknout. na kdy je naplánovaný náš slavný happy end? je vůbec v našich silách tu do té doby vydržet? poté je tu však otázka: přijde vůbec? možná si tu jen všichni něco namlouváme; vzájemně se uklidňujeme. je to tak ale doopravdy? to nevím.

(navzdory ladění mi tvůj článek opravdu udělal radost; je tam spousta myšlenek, nad kterými často bloumám i já. moc ti děkuju za krásný komentář na mých stránkách!)

4 Amazonka Amazonka | Web | 5. října 2016 v 15:39 | Reagovat

Okay, moc toho o lásce nevím, ale dokážu si dost dobře představit, jaké to je, věř mi. V každé z vět, které jsi napsala, jsem se nějakým způsobem našla. Je to trochu až děsivý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama