Září 2016

víno s mými slzami

19. září 2016 v 19:55 | Tess |  diary.
heart, drawing, and illustration image
Tohle je pro mě rok zlomených srdcí a já už nechci a ani nemám sílu na to, falešně doufat, že někdy někdo přijde a bude mě milovat takovou jaká jsem... Dlouho už tomu nevěřím a ani nevím, proč bych měla.. Srdce přece taky nemůže vydržet všechno.. jednou musí prasknout.. jako musí prasknout kost, když na nohu hodíme stokilové závaží. Jako musí prasknout větévka, když chceme dát konce k sobě. Prostě musí, no ne? Já teď nevím, jestli mi to mý zatracený srdce už dávno prasklo a snaží se samo zahojit, ale tak moc mu to nejde a tak stále krvácí a nebo čeká, až někdo přijde s jehlou a nití, aby mohl ty velké rány zašít. A nebo je tak strašně silné, že tohle všechno zvládne. Vždyť musí mít taky nějaký limity, ne?
A tak tu sedím a přemýšlím, kolik jsem toho schopna ještě snést a kolik samoty je ještě potřeba než se z toho zblázním. Piju víno a divím se, že mi ho neubývá. Jak by mohlo, když ho neustále doplňuji svými slzami.

zvracet lásku

10. září 2016 v 22:34 | Tess |  diary.

Známe se 12 let. Jedenáct let mě ani nenapadlo přemýšlet nad tím, že by jsme spolu něco mohli mít. Před 3 roky by mě ani nenapadlo, že jednou budeme nejlepší kamarádi. A kde jsme teď. Uplně jinde než bych kdy čekala. Možná, že jsme se navzájem poslali do friendzonu a teď balancujeme na hraně kdo ví čeho. Dva polibky. Dva krátké polibky, které mi byli umožněny, když jsem včera byla s pár kamarády u něj doma. Jeho rty jsem na těch svých cítila ještě půlku toho večera. Zní to jako hrozný klišé. Možná to je tím, že to bylo poprvé s někým, ke komu aspoň něco cítím. Ale byli to ty nejkrásnější polibky. Spali jsme potom spolu v posteli a já ležela v jeho náručí a on mě pevně objímal. Cítila jsem se, jakobychom spolu už kdoví jak dlouho chodili. Vypadalo to všechno tak krásně a tak správně, že to samozřejmě nikdy nebude pravda. Stačilo ani ne 24 hodin na to, abych přišla na to, že to bylo špatně. Zase. Nevím, proč furt dělám špatný rozhodnutí. Taky nevím proč mě nikdo nemůže milovat. Protože já bych milovala jako blázen. Se vším co mám. Měla bych se s tím už smířit. Měla jsem na to času dost. Akorát si všechno komplikuju. Nebo počkám, až někdo vynalezne stroj času, abych se mohla vrátit a být v momentě kdy se k sobě tiskneme skoro tělo na tělo. Nebo do momentu, kdy k sobě tiskneme rty. Kdy se to zdá, jakoby to tak mělo být na pořád. Zase jsem na chvíli něco cítila. Chci něco cítit. Chci cítit lásku. Chci být plná lásky. Chci být láskou tak moc přeplněná, až ji budu zvracet.