víno s mými slzami

19. září 2016 v 19:55 | Tess |  diary.
heart, drawing, and illustration image
Tohle je pro mě rok zlomených srdcí a já už nechci a ani nemám sílu na to, falešně doufat, že někdy někdo přijde a bude mě milovat takovou jaká jsem... Dlouho už tomu nevěřím a ani nevím, proč bych měla.. Srdce přece taky nemůže vydržet všechno.. jednou musí prasknout.. jako musí prasknout kost, když na nohu hodíme stokilové závaží. Jako musí prasknout větévka, když chceme dát konce k sobě. Prostě musí, no ne? Já teď nevím, jestli mi to mý zatracený srdce už dávno prasklo a snaží se samo zahojit, ale tak moc mu to nejde a tak stále krvácí a nebo čeká, až někdo přijde s jehlou a nití, aby mohl ty velké rány zašít. A nebo je tak strašně silné, že tohle všechno zvládne. Vždyť musí mít taky nějaký limity, ne?
A tak tu sedím a přemýšlím, kolik jsem toho schopna ještě snést a kolik samoty je ještě potřeba než se z toho zblázním. Piju víno a divím se, že mi ho neubývá. Jak by mohlo, když ho neustále doplňuji svými slzami.
 


Komentáře

1 Amazonka Amazonka | Web | 5. října 2016 v 15:29 | Reagovat

Já ti rozumím. Nevím, jestli ti takový tvrzení stojí třeba jen za milimetr nitky na zašití tvýho srdce, ale je to tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama