Je to zmatený

10. října 2016 v 22:24 | Tess
Ostříhala jsem si vlasy, nalila jsem si víno a zapálila cigaretu. Snaha o změnu. Jsou to dva dny, zatim to nepomáhá. Přepisuju noty a snažím se na chvíli zapomenou na tíživou realitu. Přemýšlím, kdy lidem dojde, že tohle už není sranda. I když se snažím smát a směju se, uvnitř cítím jak kámen těžkne a přivázán k mému srdci mě táhne níž a níž. Dnes mi bylo řečeno, že voním cigaretama, trávou a smutkem. A i přesto, že trávu nesnáším a nehulím, je to ostatní tak výztižný. Dokonce je ze mě smutek už i cítit. Jsem unavená. Nejen jako každý student ze školy, ale převážně ze života. Děsí mě představa, že se někdo jednou dozví, jak na tom vlastně jsem. Kdy jim dojde, že i když sem tolikrát přestala kouřit, vždycky jsem začala znovu. A ne protože bych to bez ciaret nemohla vydržet. Lidé mi často říkají, že jsem na sklonu alkoholismu (což je vážně přehnané, musela bych pít každej den a to s bídou piju 3x do týdne, když se zadaří.) Ale nikoho nezajímá, proč že to vlastně tolik piju. Lidé se zajímají jen o sebe. Jsou sobečtí, všichni. A mě už nebaví doufat, že jednou někdo příjde a zachrání mě, pomůže mi. Protože vím, že nikdo takový na světě není. Ale taky vím, že se nezvládnu zachránit sama.. Potřebovala bych teď v náruči odnést do postele, zachumlat se, dostat pusu na čelo a usnout v něčím náručí. A zítra se neprobudit.
 


Komentáře

1 Alie Alie | Web | 15. října 2016 v 23:19 | Reagovat

ostrihala som si vlasy a ako rada by som si tiež zapálila a napila sa z vína....
a máš pravdu, nikto nikdy neopomôže, len ty sama.  a to aj v prípade, že to ten človek chce, je to všetko len v tvojej hlave a to je na tom myslím to najhoršie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama