Prosinec 2016

samota

18. prosince 2016 v 22:07 | Tess |  diary.
beskt: “Photography by Osmar Scucuglia, Quote from my Journal. ‘Never been loved’. ”
Bojím se toho, že skončím sama. Ani nevím proč, vždyť to vím už několik let, že je velká pravděpodobnost, že takhle skončím. Je předvánoční čas a já mám akorát deprese a uvědomuju si, jak strašně sama jsem a jak strašně sama se cítím obklopená lidmi. Pořád čekám na to, až se ve mě usídlí prázdnota a já přestanu cítit. Bude mi všechno jedno. Na nikom mi nebude záležet. Proč by taky mělo, když nikomu nezáleží na mě? Snažím se moc nepřemýšlet, neřešit, snažím se užívat si čas s lidma, když mi ho konečně věnují. Stejně mi to nikdy nevyjde, stejně nakonec začnu vždycky přemýšlet, co dělám špatně, že se mi mý takzvaní kamarádi ozvou jen, když se jim to hodí. Jen když potřebují. Proto si jsou moc dobře vědomi toho, že jsem ta hloupá husa, co tady pro ně vždycky bude, co za nima pojede klidně ve 3 ráno, co by pro ně udělala první poslendí, aby se nemuseli trápit. Stejně nakonec spadnu do sebenenávisti, protože nevím, opravdu nevím, co dělám špatně. Poslední dobou se nechci s nikým ani stýkat. Na začátku roku jsem se těšila, jak konečně letos oslavím Silvestr a Nový rok s kamarády. Když to vypadá nadějně, přemýšlím o tom, že se radši zabarikáduju flaškama chlastu doma a budu sama. Nechci nikde dělat křena. Nechci se přetvařovat, dělat jak sem happy, jak věřím, že rok 2017 bude jiný o mnoho lepší. Protože nebude, já to vím. Nikdy to není lepší. A nevěřím ani tomu, že by to někdy mělo být lepší. Protože nebude.