2:01(7

25. ledna 2017 v 21:32 | Tess |  diary.

Nový rok. Nové začátky. Nové já. Klišé a kraviny.
Po strašně dlouhý době jsem nebrečela. Neodjížděla jsem ve 4 ráno domů a necítila jsem se jako sama na světě. Vlastně jsem Silvestr trávila tak, jak by mě ani nenapadlo. Odjela jsem s kamarádkou, její rodinou a jejich známýma s věkem 50+ do Jeseníků, kde jsem strávila dva supr dny. Bylo to hrozně fajn.
Rok 2017. Sedmička je moje oblíbený číslo, tak jsem zvědavá, co mi přinese. Byla jsem hrozně překvapená, jak tento rok začal. první týden, jsem se cítila uplně jinak. Ne šťastná, ale.. cítila jsem se normálně. Necítila jsem se sama. Nebyla jsem smutná. Nebolelo mě nic krom kolena, který jsem musela 3 týdny nosit v ortéze. Takhle ,,nijace'' jsem se necítila už hrozně dlouho. Byla jsem hrozně ráda, líbilo se mi to. Říkala jsem si, že se možná něco změnilo, i když sem neměla tušení co. A strašně jsem doufala, že mi to vydrží už na furt. A že se to možná bude i lepšit a že třeba budu jednou šťastná. Haha. Zpátky do reality.
Asi v polovině druhého lednového týdne byla deprese zpátky. Jenže tentokrát byl ten pád do temna snad ještě horší jak obvykle. A najednou s tím bylo všechno zpátky. Pocit osamnělosti. Pocit nepochopení. Slzy. A bolest. Všechno do jednoho se to vrátilo. A já nemám tušení, jak s tím bojovat, protože nemám tušení, jak jsem se toho zbavila. Jak je možný, že jsem do roku 2017 vkročila bez všeho toho špatnýho. Už se zas nenávidím. Už zas usínám v slzách. Přemýšlím nad tím, co dělám špatně. Proč mě nikdo nechce. Proč nemohu být milována, když bych lásku oplácela vším co mám. Dala bych všechno co mám, abych se mohla cítit jinak. Abych byla někým jiným. Abych od tohohle mohla utéct. Ale asi toho nemám dostatek. Prostě to nestačí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama