momentální myšlenky a otázky v hlavě

14. května 2017 v 23:46 | Tess |  myšlenky a otázky
S M. jsme se potkali na Tinderu. Ano, možná jsem byla v tu chvíli natolik zoufalá, ale spíš jsem si z toho chtěla udělat srandu. No, nakonec to přece jen i něco přineslo. Právě M. Viděli jsme se 2x a já si nejsem úplně jistá tím, co se to vlastně děje. Nejsem jedna z těch, co by si mohli vybírat. Nadruhou stranu, co když už nepříjde nikdo jiný? Mám dát šanci člověku, kterýho vlastně neznám? Měla bych mu dovoli mě líbat? Co když si myslí, že z toho něco bude? A až se poznáme a já zjistím, že mi nesedí jako člověk? Co pak? Nechci ho nijak ranit ani si s ním zahrávat.. A má o mě opravdu zájem a nebo si chce jen užít? A nebo to jsou zase jen signály, které si vykládám špatně? Byli jsme spolu teď v pátek na studentském majálesu. Prvně jsem se s ním hodně nechtěla vidět, ale když přece jen za mnou přijel, nemohla jsem ho poslat do háje. I když sem to setkání celkem oddalovala. Nakonec jsme spolu strávili 4 hodiny. Na chvíli jsme odešli z areálu, abychom se lépe slyšeli a seděli jsme na cyklostezce a povídali si. Bylo to rozhodně jiný, než když sme se viděli poprvé. A už si dovolil i mnohem víc. Myslím si, že od toho mnohem víc čekal. Bylo poznat, že mě chce hodně políbit a já jsem na jednou stranu v opojení alkoholu taky chtěla. Ale stejně jsem to nakonec neudělala. Vždycky jsem nějak uhla nebo se otočila.
Mám strach. Co když s někým budu, třeba nakonec s M. a on se lekne, když se rozsypu jako domeček z karet do kterého jemně někdo foukl? Protože já jsem vlastně taková hodně roztřískaná sklenička. A přece nemůžu za někým, s kým to vypadá, že by se to posunulo nějak dál, jen tak přijít a říct: Víš do čeho se pouštíš? Já trpím depresema. Seš připravenej na to, že se zničeho nic složím? Že začnu plakat a jediný co budu potřebovat bude to, aby jsi tu byl pro mě? Aby jsi mě pevně objal a jen mě držel? Že to se mnou bude v některých chvílích hodně těžký? Že občas budu sobecká? A že ti vlastně nebudu schopna vysvětlit, proč? Co se se mnou děje? Kdo mě tak roztříštil? Nechceš si to vlastně ještě radši rozmyslet, jestli do něčeho takového budeš chtít jít? A proč by do toho měl někdo chtít dobrovolně jít? Zrovna se mnou? Proč by se měl někdo pokoušet slepit nějaké střepy dohromady.. Nevěřím tomu, že by se našel někdo, kdo by mi mohl pmoci.. už ne.. a tou pomocí myslím tu jen pro mě třeba být. Kdykoliv. Z očí se mi hrnou slzy a bolí mě u srdce, protož enevím, do čeho jsem se to zase dostala. Nechcu ublížit jemu. Ale nemůžu si ani dovolit ublížit sobě.. Opravdu je mi souzeno, abych celý život prožila bez lásky? A proč tu tedy pak jsem? Abych trpěla místo ostatních, kteří jsou šťastni? Prootže někdo prostě musí trpět? Připadá mi, jakoby někdo držel mé srdce v dlani a chtěl ho rozdrtit. A já zase nevím, co dělat.. Udusit se slzami.. kdyby to bylo možné, jsem asi pravděpodobně dávno mrtvá. Klid..
 


Komentáře

1 humanerr0r humanerr0r | 20. května 2017 v 17:06 | Reagovat

sú ľudia, ktorí obetujú veľa aby pomohli človeku, ktorého ľúbia a ja viem, že je v tom všetkom asi veľa strachu, ale myslím, že budeš nakonci asi radšej keď to skúsiš ako keby si mala podľahnúť strachu. neviem o tom nič, ale sama veľa vecí nerobím kvôli strachu tak dúfam, že aspoň môžem povedať iným ľudom, že strach je nahovno a treba ísť proti nemu. už dávno neplatí, že sa bojíme všetkého oprávnene.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama