such a mess

27. června 2017 v 23:03 | Tess |  diary.
Už dva dny nejsem schopna vylézt z postele a přestat přemýšlet. Nějak zastavit ten myšlenkovej proud. Vlastně jediný, co momentálně dokážu je ležet, brečet a spát. Vůbec nevím, co dělat se svým životem. A nebo jsem na to možná přišla a příjde mi to jako ta nejsmutnější věc na světě. Ale možná, že to tak bude pro mě nejlepší. Odříznout se od všeho..
Myslela jsem si, že jsem konečně našla někoho, kdo mě má rád. I se vším, co se semnou táhne. Myslela jsem, že jsem našla konečně někoho, kdo mě jen pořádně obejme a nebude se na nic ptát. Byla jsem naivní a věřila mu. Měsíc. Blbej měsíc jsme spolu byli. Nebo pořád jsme. Jeden blbej večer, kdy jsme se oba opili. On víc a nezvládl to. Chtěla jsem se jen podívat na to, kolik je hodin. Na jeho telefonu. Ten telefon se mi podařilo otevřít a omylem jsem i otevřela konverzaci na facebooku, kterou jsem nikdy otevřít neměla. Chtěla jsem vědět, kolik je hodin a místo toho jsem se dozvěděla, že můj přítel má pravděpodobně jinou holku. Že můj přítel miluje někoho jiného. Myslím, že se mi nikdy tak rychle nepodařilo vystřízlivět. A hlavně nemám vůbec tušení co teď dělat. Nevím, jak se ho na to zeptat. Nevím co dělat se životem. Cítím se strašně prázdně když na to nemyslím. A když na to začnu myslet, je mi blbě. Ze sebe z něj. Ze života. Celej život hledám někoho, kdo mě bude mít rád. A když to konečně vypadá, že jsem někoho takového našla, vrazí mi kudlu do zad aniž by věděl o tom, že já to vím. Že tu kudlu cítím. Mám chuť řvát. Mám chuť vrhnout se z útesu a nechat krom svého srdce rorcupovat na kousíčky i své tělo. Vůbec nevím, co mám dělat. A to, že budu celý dny akorát ležet a spát to evidentně nevyřeší. Nevím. Všechno mě bolí. Nedokážu pořádně myslet. Nedokážu nic dělat. Nemůžu.. Nechci. Nezvládám. Co je se mnou tak špatně? Nemůže se mi jednou v životě stát něco dobrého? Něco pěkného? Nemůže být alespoň jeden pilíř mého života pevný? Copak je mi opravdu určeno být už navždy sama? Nemilovaná? Copak nikdy nepříjdu na to, jak zastavit tuhle bolest?
 


Komentáře

1 humanerr0r humanerr0r | 30. června 2017 v 20:41 | Reagovat

spýtaj sa ho na to. povedz mu pravdu. vždy keď sa neviem rozhodnúť čo robiť tak sa rozhodnem pre pravdu, lebo aj keby to bola možnosť, ktorá mi nakoniec ublíži viac, tak si môžem povedať, že to bola tá najsprávnejšia možnosť. a nepamatam si kedy by som svoje rozhodnutie lutovala. mozno par sekund ano, no nakoniec budes vzdy rada, ze si sa rozhodla pre rozhovor a pre pravdu. komunikacia je zaklad a prosim ver mi, ze to je to najlepsie co mozes urobit. spýtaj sa ho na to. povedz mu co sa stalo a povedz mu nech ti to uprimne vysvetli. ze nechces byt klamana. prosím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama