co dál

3. srpna 2017 v 1:36 | Tess |  diary.
Nevím co mám dělat. Budeme spolu 3 měsíce. Není to dlouho, to v žádném případě. Ale 3 měsíce jsem ve vztahu. Jsem zadaná. A vůbec se tak necítím. A nevím. Nemám tušení co dělat. Mám dál živit něco, co pravděpodobně nemá budoucnost? A nebo je to tím, že jsme 2 z těch 3 měsíců strávili 180 km od sebe. Mám ho ráda. Ale mám ho ráda jako něco víc a nebo ho mám ráda jako kamaráda? Já nevím. Říká se, že na začátku každého vztahu je vše růžové a krásné. Tak proč to tak není i u nás? Jsme tak rozdílní.. A myslím si, že není připravenej na to, být s někým jako jsem já. Na to nemůže bejt asi připravenej nikdo.. Ale chybí mi. Momentálně bych chtěla (i v tomhle šíleném vedru) se jen přitulit k němu a spát. Nemuset nad ničím přemýšlet. Nešílet. Chci si s ním psát 24 hodin denně. Ale nevím o čem. Nemáme si moc o čem psát.. a 3 týdny jsem ho neviděla. A opravdu mi chybí. A jsem beznadějná romantička nakrmená spoustou žvástů z filmů. Jsem holka. Jsem zlomená holka. A dala bych cokoliv za nějakou maličkost, nějakou pozornost z jeho strany. Ani si nedokáže představit, jak strašnou radost by mi třeba udělalo to, že by se zbalil a přijel by za mnou. Překvapil mě. Nebo kdyby mi někde po cestě na nějaké cizí zahradě třeba utrhl kus nějaký kytky. A nebo kdyby tu aspoň byl. Nějak. A možná, že si tam někde těch 180 kilometrů ode mě žije úplně jinak. Vede jiný život. S někým úplně jiným. Mám za ním příští týden přijet? Ale já asi nemůžu. 3 týdny jsem se neviděli. 3 týdny. Až moc se toho bojím. Měla bych poznat jeho rodiče. A bratra. A myslím si, že to nemůžu udělat. Že to nezvládnu, psychicky. Protože jediný, co poslední dobou opravdu zvládám je jen chodit do práce, pracovat, vrátit se z práce a zalézt do postele do té doby, než budu muset jít zase do práce. A to není moc dobrý. Řekněme si to upřímně. Jsem beznadějná romantička, co je s velkou pravděpodobností psychicky nemocná a která potřebuje cítit lásku. Která potřebuje, aby se o ni někdo staral. Aby někdo aspoň trochu vyplnil to prázdno. Které by někdo stíral slzy, krom mě samotné. Upřímně se to všechno začíná zase zhoršovat. Poprvé se to stalo v roce 2011. Poté v roce 2014. Po 3 letech. To znamená, že rok 2017 by měl být můj poslední, protože do třetice všeho dobrého, že? Hádám, že to se ještě dozvíme.. Ale momentálně vůbec nevím. Vůbec nevím, co dělat se životem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama