Září 2017

polibek do vlasů

28. září 2017 v 22:37 | Tess |  myšlenky a otázky
Jednoduchý návod na to, jak někoho zabít. Věnujte mu dlouhý a krásný polibek a pak se už neozvěte. Nikdy.
Tohle tedy zatím není naštěstí můj případ, ale to, že se chlapec neozval dlouho mě začalo pomalu zabíjet. Vlastně mě to stále tak trochu zabíjí, protože jsme se ještě neviděli. A už to je déle jak týden. Já nechci být žádná hysterka nebo tak. Ale on mi tím polibkem dal jakousi naději. Nesnáším, když mi lidé dávají naděje, které jsou pak třeba falešné. Dal mi naději a zdá se, že od té doby tak nějak nestojí o to, abychom se viděli. Chápu, že nemá čas. Je tohoprostě hodně, já sama toho mám spoustu a nervově se hroutím, ale protože vím, že je toho hodně a (nebo aspoň pro mě) je to hodně psychicky náročné, ocenila bych, aby jsem s ním mohla na chvíli na školu přestat myslet. Přála bych si dospět na tu úroveň, kde za tím nebudu zatím nic vidět. Kdy to pro mě bude jen obyčejné randění a moje srdce z toho nebude tlouct jak splašené. Ale možná to je tím, že teď někoho potřebuju..
Momentálně jsem v hodně blbým rozpolžení. Jsem v rozpoložení, kdy se nervově hroutím ze školy, ještě jsem se úplně nedostala přes minulý vztah a kdy mi motá hlavu zase jiný kluk. Za poslední týden jsem se 2x nervově zhroutila. Normálně se mi to stává tak jednou za dva tři měsíce. Maturitní ročník, jasně je to náročný a všechno. Ale já si nemůžu dovolit se nervově hroutit. Prostě nemůžu a nevím, jak bych to zastavila. Mám hlavu plnou myšlenek, který nemám pořádně kde ventilovat. Když je ventiluju, lidi tím akorát otravuju a oni mi řeknou, že je tím otravuju. Nemám nikoho, za kým bych mohla jít, pobrečet si, pevně ho obejmout a vyventilovat to. Nějakou to zvládnout. A možná, že někoho takovýho hledám právě v O. Jenže se zas tak moc dobře neznáme. A vlastně mě jen políbil a já z toho dělám už kdo ví co. Třeba to pro něj absolutně nic neznamená. Třeba mu jde taky jen o sex nebo co já vím! A hlavně.. když by všechno klaplo a posunulo se to.. co když uteče až zjistí, že si našel labilní holku s depresema? Já vím, moc přemýšlím a zacházím do extrémů. Jenže já nevím, nevím co s tím dělat. A nevím, co chce dělat on. Ani nevím o čem přemýšlí, co si myslí. A to mě trochu zabíjí. Ta nejistota. Protože jediný, co bych momentálně potřebovala je jen velký pevný objetí a další něžný a dlouhý polibek. A nebo pusu do vlasů, na čelo. Nějaký projev lásky a starosti. Přece toho zas tak hodně nežádám.

otazníky

19. září 2017 v 21:59 | Tess |  diary.
Jsem hrozně zmatená.. Bude to měsíc, co jsme se rozešli a stejně to pořád jaksi bolí. A já bych se opravdu ráda přesunula, dostala se dál a pokračovala. Nechala to za sebou. Ale nějak mi to nejde. Pořád se jakýmsi způsobem cízim zklamaná, podvedená.. Začíná toho na mě být zase až moc. Mám pocit, že mě maturitní ročník akorát celou převálcuje, že nemám v životě šanci to zvládnout! Je třetí táden v září a já toho mám už plný zuby. Píšeme už na maturitní otázky a musíme se učit. Trochu velkej šok. Navic tenhle týden je tak strašně debilní a to je teprve úterý. Včera jsem zaspala do školy, tak sem nakonec nešla vůbec. Večer jsem měla jít s 5 kamarádkami do divadla, ale všechny mi to na poslední chvíli odřekly. Takže sem nikam nešla, akorát sem si udělala zbytečnej výlet k divadlu. Dneska ráno jsem vezla taťku do práce a jela jsem zpátky domů. Jenže sem nemohla zaparkovat před barákem. Bylo tam strašně málo místa a prostě mi to nešlo. Jednou sem dokonce jemně ťukla do sousedky a tím, jak mi to nešlo, jsem nestíhala do školy a normálně mi to je jedno, ale tak strašně mě to rozhodilo, že sem začala šíleně brečet. A nemohla jsem přestat. Seděla jsem v autě, napůl zaparkovaná, napůl jsem stála jak debil a brečela jsem. Pak jsem teda jela s obrovským spožděním do školy. Po škole jsem měla jít zařizovat stužkovák, jenže v baru, kde jsme to chtěli mít, tak nemají už volno.. Nic mi nevychází tak jak bych chtěla, jsem ze všeho akorát vystresovaná a mám toho po krk. Navíc mám obrovskej zmatek v hlavě.
O prázdninách jsem se seznámila s O. Byli jsme na stejné party a když jsem odcházela, doběhnul mě a požádal o číslo. Toho večera mi poslal sms na dobrou noc a tím to haslo. Nepsali jsme si. Až do jedné opilé noci, to už se se mnou M. rozešel, jsem si řekla, že za to stejně nic nedám, že stejně pravděpodobně neodepíše a napsala jsem mu. Odepsal. A my jsme si začali psát. První týden v září jsme se viděli. Bylo to fajn, nakonec sme se objali a každý jsme si li svou cestou. Dál jsme si nějak psali a znovu jsme se viděli dneska. Je mi s ním opravdu dobře, je s ním sranda a řekla bych, že je stejně vážný jako já. Taky jsem si myslela, že je tak trochu stydlín a tím pádem budu mít prostor nějak všechno vstřebat a popřípadě se nějak pak dostat k dalšímu vztahu. Jenže mě dneska na rozloučenou políbil. 3x. A já nevím jestli se mi to líbilo nebo ne, protože mě tím připravil o čas, který jsem myslela, že budu mít. Já vím, nemusí z toho nic být, ale mě nelíbaj kluci jen tak na ulici z ničeho nic. Navíc absolutně nic nevím. Vlastně neznám ani jeho příjmení. Ani jeho věk (jen přibližně). A nemůžu příště přijít, že jo, půjdu do toho, ale pomalu, protože mě ještě šíleně bolí srdce. Protože mám na srdci obrovskou jizvu a nemůžu a ani nechci se znovu spálit a tak zklamat. Nezvládnu další nával bolesti. Já vůbec nevím, co teď dělat. Nejradši bych si zalezla do nějaký skulinky, odkud bych už v životě nemusela vylézt. Ale já vím. Moc přemýšlím.. už mlčím.