Říjen 2017

uvolněte se, nadechněte se a všechna negativa vydechněte do podložky

11. října 2017 v 21:47 | Tess |  myšlenky a otázky
Mám na stole růže, které pomalu odkvétají a připadám si tak trochu jako ony. Odkvetlá. I když ony jsou stále krásné. Což už společného nemáme, protože já jsem akorát zasmušilá, unavená, nevrlá a hlavně jsem smutná.
Chlapec, se kterým jsem to po polibku viděla tak nadějně, se mi už neozval. Už je to týden, co jsem mu psala a stále nic. Ticho po pěšině. A mě to strašně mrzí, protože mi s ním bylo velmi dobře. A tak na mě zase padla rouška neuvěřitelné samoty. Mám pocit, že mi z toho exploduje hlava, ze všech těch citů a pocitů. Ze smutku. Z prázdnoty. Z nedostatku lásky. A když v noci usínám, přeji si, aby byl se mnou bývalý přítel. I když mi neuvěřitelně šíleně ublížil. Tak si jen přeju, aby si lehl vedle mě, dal mi pusu na čelo, pevně mě objal a řekl mi, že ať už se stane cokoliv, bude to dobré. Snad si i dokonce přeju, aby se nestalo to, co se stalo a my byli pořád spolu.. Abych na to na všechno nemusela být sama, protože šílím. A tak začínám dělt šílené věci, který bych v životě nedělala předtím. Začala sem chodit na posilování. Začala sem chodit do posilovny. A dokonce jsem dneska vyplnila i svůj poslední volnej den hodinou jógy. Snažím se nějak zabavit, abych nemusela moc myslet. Aby to tolik nebolelo. Což se mi třeba podařilo dneska na té józe. Nemyslela jsem na nic negativního, jen jsem poslouchala uklidňující hudbu a slova instruktora a když nám řekl, abychom se uvolnili, zhluboka se nadechli a poté co nejvíce vydechli a hlavně to všechno negativní, všechny naše problémy a bolesti do podložky, snažila jsem se co nejvíc. Snažila jsem se strašně věřit, že takhle to může fungovat. A bude. Že si stačí jen lehnout na zem a vydechnout všechno špatné do podložky. Kéž by tak svět fungoval.