hrana začala přetékat

12. listopadu 2017 v 1:28 | Tess |  diary.

Několikrát jsem se sama sebe ptala, kdy přeteče ona hrana a všechno bude špatně a všechno se zhroutí. A mám pocit, že ta hrana začíná pomalu přetékat. Dnešní večer je jeden z nejhorších za poslední dobu vůbec. Je plný slz a bolesti. Všechno to začalo hádkou mých rodičů, která vyústila tím, že táta odešel. A pak sem slyšela jedny z nejhorších slov od osoby, která mi tohle říkat prostě nemám. Od mámy. A nikdy nikdo v životě by neměl slyšet svoji mámu říkat, že už nechce žít. Že se někde vybourá. Že už prostě nechce. A v ten moment si připadáte strašně šílení. Protože absolutně přesně víte, jak se ten člověk cítí, protože se tak cítíte denodenně poslední dobou. Ale je to máma. Je to vaše máma, která by vás měla vzít do náruče, setřít vám slzy a utěšit vás. Ne naopak. Prostě ne. Mluvila i o tom, že se s tátou rozvedou. A to je pro mě taky něco nemyslitelnýho, protože sem v rodičích vždy viděla jakýsi vzor toho, jak by měla vypadat láska. A byla jsem na ně tak hrdá, že se nerozvádí nebo tak něco. Tak hrdá.
Když konečně přišel domů táta, byl hrozně opilí. Prvně to bylo v klidu, než mi řekl, že se nechce s mamkou stěhovat do baráku, kterej stavíme. Že je všechno špatně. A začali jsme se hádat. Řekl mi hodně ošklivé věci a já už ani neměla sílu se bránit. Nemám prostě sílu se bránit.
Psala jsem O. Ozval se, že nepsal, ne protože by mě nechtěl vidět, ale protože má moc školy. Na mou odpověď, že jestli chce, vše se dá zvládnout už neodepsal.
Mám pocit, že si ze mě život udělal akorát boxovací pytel a já už prostě nechci. Nechci schytávat další rány, protože hrana začíná přetékat. Opravdu začíná přetékat a já už nemůžu dál takhle žít. V šílené bolesti. A nemám kam ani ke komu utýct. Jsem na to na všechno prostě sama. A budu. A možná že bych prostě měla někam utýct. Třeba se smrtí. Zabít se. Najít klid. Ten tolik vytoužený klid.
 


Komentáře

1 humanerr0r humanerr0r | 18. listopadu 2017 v 12:00 | Reagovat

moj otec opustil moju mamu pred rokom a niečo. lebo si našiel inú, lebo ju už nemal rád. ona sa to dozvedela nahodou, ani o tom nemala vediet, on sa nebranil a povedal, ze chce odist. ona plakala, ja som plakala, setra plakala, babka plakala. tiez som na nich vzdy bola hrda, hovorila som si, ze tazke casy si uz presli, ze uz ich nic nerozdeli, ze oni budu ta vynimka, ze oni budu spolu, lebo sa maju radi a   naplnalo ma to stastim. oni sa ani nehadali nic. len ju proste prestal mat rad. dokonca som ani nedokazala k nemu citit nenavist. az teraz prichadza. mam v sebe hnev a nemam ho na koho obratit tak sa vsetok presuva na neho, moju babku a mna.
moja mama mala hrozne obdobie, plakala na ulici, rozplakala sa u lekara, bolo toho na nu prilis. no uz je jej dobre, nasla si niekoho ineho a hadaju sa uz LEN  kvoli peniazom.
nechapem, preco sa to vsetko deje, preco si ludia navzajom ublizuju, preco ludia ublizuju aj ked nevedia, ze to robia, preco je tak strasne vela bolesti na svete. no mam pocit, ze zlo plodi dalsie zlo a tak to jedine co sa da robit je, pokusat sa co najmenej vytvarat dalsej bolesti. a mozno raz, mozno ak sa budu pokusat vsetci, tak bude svet trosku lepsim. je to moja jedina nadej a dovod preco este zijem. lebo verim, ze sa nieco raz zmeni a ze mozno tomu mozem trosku pomoct. lebo nechcem pridavat dalsi smutok, lebo viem, ze keby som sa zabila tak vytvorim bolest, ktoru si ti ludia nezasluzia, ktoru si nezasluzi nikto. a lebo verim, ze raz si poviem, ze to stalo za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama