rozpadání

11. června 2018 v 23:18 | Tess |  diary.

Měla jsem jet dnes na pohřeb osobě, kterou jsem měla moc ráda a která si nezasloužila odejít takhle brzo. le nešla jsem, protože jsem musela jet do Hradce psát přijmačky. A teď ležím v posteli, v slzách a přemýšlím, co jsem si to udělala. Jakto, že jsem si toho tolik naložila. Proč jsem se rohodla jít na medicínu. A když už jsem se tak rozhodla, proč jsem se začala připravovat tak pozdě. Každý mi říká, jak to všechno zvládnu a jak se tam určitě dostanu, ale já někde hluboko v sobě vím, že se to nestane. Vím, že se nedostanu. Ne tento rok. A nevím, jak to pak budu moct přiznat. Nezvládnu to. To zklamání všech, kteří ve mě tolik věřili. Já tomu nechci čelit. Někteří mí kamarádi se už na medicínu dostali na průměr. já jim to tak hrozně závidím. Moc jim to přeji, mají to vydřené. Ale tak moc jim to závidím. Už nemám sílu cokoliv dělat. Jsem hrozně unavená z bojování. Nemám nikoho, o koho bych se doopravdy mohla opřít. Komu bych mohla své pocity sdělit. Jsem bezradná a mám pocit, že mě to sežere. Všechno mě to sežere.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama