hurting

31. srpna 2018 v 23:31 | Tess |  myšlenky a otázky
Dnes jsem přála jedné slečně k narozeninám. Slečně, ke které jsem měla kdysi dávno velmi blízko. O které jsem se domnívala, že je moje spřízněná duše. Ale nevyvedlo se. A když jsem nad tím vším přemýšlela a myšlenkama se dostala k lidem, které jsem kdysi vídala denodenně a kam jsme všichni došli. Je ve mě hodně zášti a bolesti a ta teď se mě bude mluvit a já jsem si toho vědoma. Ale jak je možné, že těm lidem vše vychází. Jak je možné, že prochází životem a dosahují toho, čeho dosáhnout chtěli. Kdežto já ve všem zanechám kus sebe, jsem neúspěšná a nevychází mi nic. Cítím se pořád hrozně sama. Tento týden to byl rok od toho, co jsme se s M. rozešli a za měsíc to bude rok, co jsem se zamilovala do O., aby mi mohl zmizet ze života bez jakéhokoli sbohem. Upřímně mě vysiluje být na vše sama. A netuším co dělám špatně. Letošmí prázdniny se hodně probíral mezi kamarády sex, první sex a vše okolo. A mě to donutilo přemýšlet. Jsem jediná z nich, která ještě s nikým nespala. Obhajuju si to tím, že čekám na toho pravého, že potřebuju u toho někoho, kým si budu jistá. Ale ruku na srdce, bude mi dvacet a jak dlouho chci ještě čekat? A mám vůbec na co čekat? Co když je ten problém vlastně jen ve mě a je se mnou něco špatně? Není to tak, že jsem nikdy neměla příležitost... těch jsem měla ažaž. Ale nikdy jsem si nebyla jistá. Nebo jsem si byla jistá, že to nechci. Ale čím starší jsem, tím víc mě trápí otázka... je vůbec na co čekat? Příjde někdo? A nebo budu osamělá už navždycky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama